Alarm byl alarm. Videosledování bylo videosledování. Kontrola vstupu měla vlastní samostatnou infrastrukturu. Každý systém plnil především svůj vlastní úkol.
Dnes může jedna událost současně zapojit několik různých systémů. Otevření konkrétních dveří může zaznamenat kontrola vstupu, kamera může zobrazit odpovídající video, alarmový systém může změnit stav zóny a uživatel může obdržet upozornění na mobilní telefon.
Takto propojený ekosystém poskytuje mnohem více informací než kterákoli jeho část samostatně. S propojením však přichází i nová odpovědnost. Systém je nyní závislý na komunikaci a bezpečnostní logika přesahuje hranice jednotlivých zařízení.
Nejlepší integrace je ta, které si uživatel téměř nevšimne. Jen vidí, že celý systém funguje jako jeden celek.
Proto už nestačí rozumět pouze alarmové ústředně nebo kameře. Je třeba rozumět i síti, přes kterou zařízení komunikují, uživatelským oprávněním, vzdáleným službám, způsobům ověřování a chování systému při výpadku jednotlivých komunikačních kanálů.
Je také nutné řešit bezpečnost samotného bezpečnostního systému. Kdo k němu může přistupovat? Kde se informace ukládají? Existuje záložní komunikační kanál? Co se stane, pokud je některá služba dočasně nedostupná? Už to nejsou pouze IT otázky. Staly se nedílnou součástí technického zabezpečení.
Dobře integrované řešení proto neznamená jednoduše propojit co největší počet zařízení. Integrace musí mít jasnou logiku. Každý systém musí být schopen plnit svou základní funkci a propojení má přidávat hodnotu, nikoli vytvářet novou slabinu.
V tomto smyslu jsou dnešní systémy technologicky složitější než dříve. Pro koncového uživatele by však měly být jednodušší: jedna srozumitelná informace, jasná reakce a pocit, že různé části spolupracují, aniž by uživatel musel znát jejich vnitřní strukturu.